- Autor
- Karel Havlíček Borovský (1821–1856), český novinář, básník a satirik
- Literární druh
- lyrika s epickými prvky (báseň líčí konkrétní událost, ale převládá osobní výpověď a satira)
- Žánr
- satirická báseň (lyrickoepická, s elegickým nářkem obráceným v ironii)
- Doba děje
- prosinec 1851 (noc před odvozem a cesta do exilu)
- Místo děje
- cesta z Německého Brodu do Brixenu (Tyrolsko, Rakouské císařství)
- Literární období
- realismus (50. léta 19. století, závěr národního obrození)
- Vznik
- kolem 1851–1852 (napsáno v exilu, vyšlo až 1861, pět let po autorově smrti)
- Kompozice
- 9 zpěvů s čtyřverším ABCB (chronologická stavba s rámcem, úvodní oslovení měsíce se vrací v závěru)
Dílo za 30 sekund
Básník je v noci odvezen policií do vyhnanství. Karel Havlíček Borovský v básni vypráví o vlastním zatčení a cestě do Brixenu v Tyrolsku. Mluví k měsíci, jako by to byl jediný věrný přítel. Pod smutným nářkem se ale skrývá ironie a útok na rakouskou vládu, která chce vodit národy na šňůře, a přitom neudrží ani vlastní povoz.
Proč je název Tyrolské elegie ironický?
Elegie je původně smutná báseň, ale Havlíček z ní dělá posměšný útok na Bachův absolutismus. Forma smutku je jen maska.
Postavy
Tyrolské elegie nemají klasické postavy jako román. Hlavní trojice je básník, měsíc a policejní komisař. Dvě vedlejší postavy jsou členové básníkovy rodiny, se kterými se loučí.
Lyrický subjekt
Vyhnaný básníkKarel Havlíček sám. Píše v ich-formě a líčí vlastní deportaci do exilu za kritiku vlády. Zachovává si ironický odstup, takže ze křivdy dělá veřejný útok na absolutismus. Neztrácí klid, dokonce se při cestě baví na úkor stráže.
Poznáš podle: že mluví v první osobě o vlastním zatčení a posmívá se vládě.
Měsíc
Tichý společníkOslovený svědek noční scény. Není postavou v dějovém smyslu, ale je jediným posluchačem básníkovy zpovědi. Básník ho prosí, aby nespěchal a chvíli s ním pobyl. Dává vyhnanci pocit, že není úplně sám.
Poznáš podle: oslovení „Sviť, měsíčku“ a toho, že mluví jen básník.
Dedera
Policejní komisařSkutečná postava, rakouský úředník. V noci 16. prosince 1851 v Německém Brodě zabouchal na dveře a přivezl Havlíčkovi rozhodnutí o okamžitém odvozu. V básni vystupuje spíš jako neosobní představitel režimu než jako člověk s vlastním charakterem.
Poznáš podle: nočního zabouchání na dveře s příkazem k odvozu.
Julie
Loučící se manželkaBásníkova manželka. V noci před odjezdem se s ní Havlíček loučí a balí věci. V básni se objeví spíš jako součást rodinné scény než jako samostatná postava. Připomíná, že deportace zasáhla i jeho blízké.
Poznáš podle: jména a nočního loučení před odjezdem.
Zdeňka
Malá dceraBásníkova malá dcera. V noci se s ní otec loučí společně s manželkou Julií. Dodává scéně loučení citový náboj a ukazuje, že vyhnanství bolí i v rodině.
Poznáš podle: že je zmíněna jako „malá dcera“ při loučení.
Kdo je kdo?
Spoj postavu s tím, co o ní platí.
Děj v 5 krocích
- Oslovení měsíce. V noci básník osloví měsíc jako jediného svědka a prosí ho, aby se zastavil a pobyl s ním. Vrací se k 16. prosinci 1851.
- Zatčení. V Německém Brodě zabouchal na dveře policejní komisař Dedera. Přinesl příkaz k okamžitému odvozu. Básník dostal jen pár hodin na přípravu.
- Loučení. V noci se loučí s manželkou Julií a malou dcerou Zdeňkou a balí si věci.
- Cesta. Kočár vyráží pod policejním doprovodem směrem do Alp. V tyrolských horách se vůz na ledě převrátí, stráž skončí ve škarpě a spoutaný básník jede dál.
- Závěr. Z té absurdní nehody básník udělá obraz „obráceného světa“ a zaútočí na rakouskou vládu. Po příjezdu do Brixenu se text vrací k oslovení měsíce, který zůstává jediným věrným společníkem v exilu.
Co se stane se stráží na cestě tyrolskými horami?
Převrácený vůz je klíčový obraz básně. Stráž leží ve škarpě, kdežto spoutaný básník jede dál, a z toho se rodí posměch rakouské vládě.
Kdo přivezl Havlíčkovi rozhodnutí o deportaci?
V noci 16. prosince 1851 zabouchal v Německém Brodě na dveře policejní komisař Dedera. Bach byl představitel režimu, ale nepřijel osobně.
Části děje
Spoj část děje s tím, co se v ní stane.
O čem báseň je
Hlavní myšlenka: z osobní křivdy se stává útok na Bachův absolutismus. Místo vážného elegického nářku Havlíček volí satiru a hovorový jazyk. Rakouská vláda tu působí směšně, ne hrozivě. Zlomový je obraz převráceného světa: stráž leží ve škarpě, kdežto spoutaný básník jede dál. Ukazuje to slabost režimu, který chce vodit národy na šňůře, ale neudrží ani vlastní povoz. Báseň tak dokazuje, že politická pravda se dá říct lépe vtipem než pamfletem.
Co si pamatovat:
- Politická satira. Havlíček útočí ironií a posměchem, ne přímým protestem.
- Vyhnanství a osamělost. Básník je daleko od rodiny i vlasti. Měsíc je jeho jediným posluchačem.
- Hrdost před mocí. Spoutaný vězeň neztrácí klid, převrácená stráž leží ve škarpě. Z domnělé porážky vzniká morální vítězství vězně.
- Motiv cesty a kočáru. Převrácený vůz je obraz převrácené rakouské vlády.
- Brixen. Místo vyhnanství v rakouském Tyrolsku, v básni synonymum státem nařízené samoty.
Co znamená v básni obraz převráceného vozu?
Převrácený vůz a stráž ve škarpě jsou obraz převrácené rakouské vlády. Básník jede dál, a to je ironické vítězství nad režimem.
Jazyk, forma a ukázka
Kompozice. Báseň má devět zpěvů psaných čtyřverším s rýmem ABCB. Stavba je chronologická (noční zatčení, balení, cesta, příjezd) a zároveň rámcová: úvodní oslovení měsíce se vrací v závěru.
Jazyk a styl. Verše jsou krátké a blízké lidové písni a říkance. Slovní zásoba je hovorová a lidová (chvilinka, škareď se), k tomu přidává počeštěné germanismy a latinismy (diškurirovat, ekvipáž, delikvent). Syntax: převažují krátké výpovědi, rozkazy a zvolání. Obrazy jsou konkrétní: měsíc skrz mrak, převrácená ekvipáž ve škarpě.
Rozbor jevů z ukázky:
- Apostrofa: oslovení měsíce „Sviť, měsíčku, polehoučku skrz ten hustý mrak“. Měsíc se stává tichým společníkem.
- Personifikace: měsíc se škaredí, jako by měl tvář a náladu.
- Makaronismus: záměrné míchání domácích a cizích slov. Slova diškurirovat a ekvipáž jsou počeštěné germanismy a latinismy z úředního jazyka, jimiž se básník vysmívá byrokracii.
- Anafora: opakování „Ach, ty“ na začátku slok. Útok se stupňuje: nejdřív obecný svět, potom konkrétně vláda.
- Metafora: obraz vlády, která chce vodit národy na šňůře, ale čtyřmi koňmi bez opratí vládnout nemůže. Je to metafora slabého absolutismu.
Trop, nebo figura?
Roztřiď jevy z ukázky podle toho, jestli jde o trop (změna významu), nebo figuru (zvláštní uspořádání slov).
Která dvojice slov je v ukázce příkladem makaronismu?
Diškurirovat a ekvipáž jsou počeštěná cizí slova z úředního jazyka. Škareď a chvilinka jsou hovorová slova, ne cizí.
Jaký rým mají čtyřveršové strofy v Tyrolských elegiích?
Rým ABCB znamená, že se rýmuje jen druhý a čtvrtý verš, jak je to v lidových písních.
Autor a doba
Karel Havlíček Borovský se narodil 31. října 1821 v Borové u Přibyslavi. Studoval pražský arcibiskupský seminář, který ale opustil pro neslučitelnost s církevním životem. V letech 1843–1844 pobýval v Rusku, kde ho zklamala carská byrokracie i nevolnictví. Po návratu se stal novinářem (Pražské noviny, Národní noviny, Slovan) a jedním z nejvlivnějších kritiků rakouské vlády. Po porážce revoluce 1848 ho Bachův režim sledoval a 16. prosince 1851 ho odvezl do Brixenu v Tyrolsku.
V exilu napsal vrcholné satirické skladby: Tyrolské elegie, Krále Lávru a Křest svatého Vladimíra. Vrátil se roku 1855 těžce nemocný a 29. července 1856 zemřel v Praze na tuberkulózu ve věku 34 let. Jeho pohřeb se stal národní manifestací proti rakouské vládě.
Realismus a národní obrození. Realismus se v Evropě 19. století obrací proti romantické idealizaci a klade důraz na věrné zachycení skutečnosti a každodennosti. V Čechách se pojí s dozníváním národního obrození a Bachovým absolutismem v 50. letech. Místo vznešených hrdinů přichází satira, novinářský fejeton a politická báseň. Tyrolské elegie nemohly vyjít za autorova života kvůli cenzuře. Šířily se opisy mezi přáteli a tiskem se objevily až roku 1861.
Další Havlíčkova díla:
- Křest svatého Vladimíra (1848–1854): satirická skladba o ruském knížeti Vladimírovi, pod pravoslavným hávem skrytá kritika absolutismu.
- Král Lávra (1854): pohádkově satirická báseň o irském králi s oslíma ušima, alegorie na samovládce, kteří chtějí pravdu utajit.
- Epigramy (1845–1851): stovky krátkých satirických veršů rozdělených podle terčů (církev, král, vlast, múzy, svět).
- Obrazy z Rus (1843–1846): cestopisné fejetony, v nichž Havlíček vystřízlivěl ze slovanofilských iluzí.
Současníci: Božena Němcová (Babička, 1855) se s Havlíčkem dopisovala a podporovala ho ve vyhnanství. Karel Jaromír Erben (Kytice, 1853) a Josef Kajetán Tyl (Strakonický dudák, 1847, text české hymny) patří ke stejnému období.
Kdy Tyrolské elegie vyšly a proč tak pozdě?
Elegie nemohly vyjít za autorova života kvůli cenzuře. Šířily se opisy a tiskem vyšly až roku 1861, pět let po jeho smrti.
Kdo napsal Tyrolské elegie a kdo Kytici?
Obě díla jsou z 50. let 19. století, ale elegie napsal Havlíček a Kytici Erben. Němcová napsala Babičku.
Kartičky: všechno důležité
Co je pro Tyrolské elegie typické jako pro realismus?
Místo romantických ideálů přináší realismus faktickou skutečnost, hovorový jazyk a satiru.
Proč básník oslovuje měsíc?
Měsíc je tichý společník a důvěrník vyhnance. Dává básníkovi pocit, že není úplně sám.