Lidsky řečeno
Věta jednoduchá je jedna myšlenka. Souvětí je několik myšlenek, které spolu drží. Někdy stojí vedle sebe jako rovnocenní kamarádi (souřadné). Jindy jedna myšlenka vysvětluje druhou a bez ní nedává smysl, jako dítě, které chodí za rodičem (podřadné). Tvým úkolem je zjistit, kolik myšlenek je ve větě a jak jsou spojené.
Věta jednoduchá a souvětí
Věta jednoduchá má jednu základní skladební dvojici (podmět a přísudek). Souvětí má dvě nebo více dvojic, tedy více vět. Věty v souvětí se obvykle oddělují čárkou.
Počet vět zjistíš podle přísudků. Složený tvar (napsal jsem, budu psát, chce jít) je jeden přísudek, tedy jedna věta.
- Chtěl jsem odejít domů. (jedna věta, jeden přísudek „chtěl jsem odejít“)
- Chtěl jsem odejít, ale zůstal jsem. (dvě věty)
- Když zazvonilo, vyběhli jsme, protože svítilo slunce. (tři věty)
Kolik vět má souvětí „Když zazvonilo, vyběhli jsme na dvůr, protože venku svítilo slunce“?
Přísudky jsou tři: zazvonilo, vyběhli jsme, svítilo. Každý patří do vlastní věty, spojky „když“ a „protože“ věty spojují.
Souvětí souřadné
Ve souvětí souřadném jsou věty hlavní a navzájem rovnocenné. Mezi větami je určitý poměr, který určuje spojka.
| poměr | význam | spojky | příklad |
|---|---|---|---|
| slučovací | děje se spojují | a, i, ani | Pršelo a foukal vítr. |
| stupňovací | druhý děj je silnější | ba, ba i, dokonce | Pršelo, ba i sněžilo. |
| odporovací | druhý děj je v rozporu s prvním | ale, však, avšak, nýbrž, jenže | Pršelo, ale šli jsme ven. |
| vylučovací | platí jedno, nebo druhé | nebo, anebo, či, buď – nebo | Půjdeme ven, nebo zůstaneme doma. |
| příčinný | druhá věta vysvětluje první | neboť, vždyť, totiž | Zůstal doma, neboť byl nemocný. |
| důsledkový | druhá věta je důsledek první | a proto, a tak, tedy | Prší, a proto zůstaneme doma. |
Ve které větě je poměr odporovací?
Odporovací poměr vyjadřuje rozpor, spojka „ale“. První věta je vylučovací, třetí důsledková, čtvrtá příčinná.
Která spojka patří k poměru důsledkovému?
„A proto“ uvádí důsledek (Prší, a proto zůstaneme doma). „Neboť“ uvádí příčinu, „ba i“ stupňuje a „nebo“ vylučuje.
Souvětí podřadné
Ve souvětí podřadném je věta hlavní a věta vedlejší, která na ní závisí. Vedlejší věta funguje jako větný člen: odpovídá na otázku, kterou bychom dali na podmět, předmět, přívlastek nebo příslovečné určení. Proto se jmenuje podle něj.
| druh | otázka | příklad |
|---|---|---|
| podmětná | kdo, co | Kdo trénuje pravidelně, zlepší se. |
| předmětná | koho, co, komu, o čem | Slíbil, že zavolá. |
| přívlastková | jaký, který, čí | Dům, který stojí u lesa, je starý. |
| příslovečná místní | kde, kam | Zůstanu, kde jsem. |
| příslovečná časová | kdy | Když zazvonilo, vyběhli jsme. |
| příslovečná způsobová | jak | Vařil, jak ho naučila babička. |
| příslovečná příčinná | proč | Zůstal doma, protože byl nemocný. |
Dále existují příslovečné věty účelová (Učí se, aby uspěl), podmínková (Pojedeme, jestli nebude pršet) a přípustková (Šel ven, ačkoli pršelo).
Souřadicí, nebo podřadicí spojka?
Spojky že, aby, kdyby
Zájmeno který a mě/mně
Ve které větě je vedlejší věta předmětná?
Slíbil co? „že zavolá“. Odpovídá na pádovou otázku předmětu. V prvním případě je vedlejší věta podmětná (co je dobře?), ve druhém přívlastková, ve třetím přípustková.
Jaká je vedlejší věta „ačkoli pršelo“ ve větě „Šel ven, ačkoli pršelo“?
Přípustková věta říká, že děj nastal navzdory něčemu. Příčinná by odpovídala na „proč“ (protože), podmínková na „za jaké podmínky“ (jestliže), časová na „kdy“ (když).
Jak určit větu vedlejší a nakreslit graf
- Najdi všechny přísudky a rozděl souvětí na věty. Pomáhají čárky a spojky.
- U každé věty zjisti, jestli by mohla stát sama. Věta hlavní ano. Věta vedlejší (protože byl nemocný) bez jiné věty nedává smysl.
- Najdi spojku nebo spojovací výraz (že, protože, když, který, kde, jak) a zeptej se otázkou větného členu na celou vedlejší větu: Zůstal doma (proč?) protože byl nemocný. Je to věta příčinná.
Při kreslení grafu se věty číslují a zapisují do obdélníků. Vodorovná čára znamená souřadnost, svislá čára podřadnost (vedlejší věta je pod větou, na které závisí). Formu grafu určuje učitel nebo učebnice, pravidla jsou ale vždy stejná.
Řekl, že přijde, ale nepřišel.
[1 Řekl] ------ale------ [3 nepřišel]
|
[2 že přijde] 1, 3 hlavní věty (poměr odporovací)
2 vedlejší předmětná, závisí na 1
Dům, který stojí u lesa, je starý.
[1 Dům ... je starý] 1 hlavní věta rozdělená vloženou větou
|
[2 který stojí u lesa] 2 vedlejší přívlastková