Lidsky řečeno
Slova ve větě jsou jako lidé v týmu: každé má svou roli. Jedno něco pojmenovává, jiné popisuje, další spojuje nebo jen vykřikne. Slovní druh je název té role. Zjišťuješ ho vždy z konkrétní věty, protože stejné slovo může v jiné větě hrát jinou roli.
Deset slovních druhů
Slovní druhy dělíme podle toho, jestli se slovo ohýbá. Ohebná slova mění tvar: podstatná, přídavná jména, zájmena a číslovky se skloňují, slovesa se časují. Neohebná slova mají tvar pořád stejný.
| Druh | Co dělá | Příklad |
|---|---|---|
| podstatná jména | pojmenovávají osoby, zvířata, věci, vlastnosti i děje | pes, Marie, radost, běh |
| přídavná jména | popisují vlastnost (jaký, který, čí) | starý, jarní, Petrův |
| zájmena | zastupují jména nebo na ně ukazují | já, ten, kdo, náš |
| číslovky | říkají počet nebo pořadí | dva, třetí, několik |
| slovesa | vyjadřují děj nebo stav | psát, čte, bude |
| příslovce | upřesňují děj nebo vlastnost (jak, kde, kdy) | tiše, dnes, tady |
| předložky | stojí před jménem a určují jeho pád | v, na, před, bez |
| spojky | spojují slova nebo věty | a, ale, protože, že |
| částice | vyjadřují postoj mluvčího nebo odpověď | ano, ne, asi, snad |
| citoslovce | vyjadřují city nebo napodobují zvuky | hurá, au, bum, haf |
Prvních pět druhů je ohebných, dalších pět neohebných.
Jak slovní druh určit
Postupuj od nejjistějšího kroku.
- Zkus slovo ohnout. Jde skloňovat (pes, psa, psovi)? Pak je to jméno, zájmeno nebo číslovka. Jde časovat (čte, četl, bude číst)? Pak je to sloveso. Nejde ani jedno? Je to neohebný druh.
- Polož otázku. Kdo? Co? → podstatné jméno. Jaký? Který? Čí? → přídavné jméno. Kolik? Kolikátý? → číslovka. Co dělá? → sloveso. Jak? Kde? Kdy? → příslovce.
- U neohebných slov se ptej na úlohu. Stojí před jménem a řídí jeho pád? Předložka. Spojuje dvě slova nebo věty? Spojka. Vyjadřuje souhlas, pochybnost nebo důraz? Částice. Je to výkřik nebo zvuk? Citoslovce.
- Vždy se dívej na celou větu. Slovo bez věty často nemá jednoznačný druh.
Urči slovní druh zvýrazněného slova
Záludné případy
Stejné slovo může být v různých větách různým slovním druhem. Proto se vždy ptáme, co slovo dělá v dané větě.
| Slovo | Jako první druh | Jako jiný druh |
|---|---|---|
| ten | zájmeno ukazovací: Ten pes štěkal. | tvary: ten, ta, to |
| ale | spojka: Chtěl jít ven, ale pršelo. | částice (důraz): To je ale hezký den! |
| kolem | předložka: Šel kolem školy. | příslovce: Šel kolem a nepozdravil. |
| se | předložka (s): Šla se sestrou. | zájmeno zvratné: Rychle se umyla. |
| pět | číslovka: Je mi pět let. | sloveso (zpívat): Rád by uměl pět. |
Ten, ta, to řadíme mezi zájmena ukazovací, i když stojí před podstatným jménem a skloňuje se jako přídavné jméno (ten pes, toho psa, tomu psu). Proto o něm někteří mluví jako o přídavném jménu zájmenném. U školního určování stačí „zájmeno ukazovací“.
Předložka a příslovce. Předložka vždy patří ke jménu a určuje jeho pád („před domem“, „kolem školy“). Příslovce stojí samostatně a odpovídá na otázku jak, kde nebo kdy („šel kolem“, „dříve“, „předtím“). Slovo „před“ je v běžných větách předložka (před domem, před jídlem), příslovci se spíš podobají tvary jako „předtím“ nebo „napřed“.
Záludné případy: kolem, se, pět
Který z těchto slovních druhů se ohýbá?
Zájmena se skloňují (já, mě, mně). Spojky, částice a předložky mají jediný, neměnný tvar.
Která skupina obsahuje jen neohebné slovní druhy?
Neohebné jsou příslovce, předložky, spojky, částice a citoslovce. V ostatních skupinách je sloveso, zájmeno nebo přídavné jméno, které se ohýbají.
Ve větě „Šel kolem a nepozdravil.“ je slovo „kolem“ příslovce. Proč?
Předložka vždy patří ke jménu a určuje jeho pád („kolem školy“). Tady za slovem „kolem“ žádné jméno není, takže nemůže být předložkou.
Ve větě „Šla se sestrou do kina.“ je slovo „se“…
„Se sestrou“ je vokalizovaný tvar předložky s (s sestrou). Zvratné zájmeno by patřilo ke slovesu, například „myla se“.
Proč je „ale“ ve větě „Chtěl jsem jít ven, ale pršelo.“ spojka?
Spojky spojují slova nebo věty. „Ale“ tu staví proti sobě dvě věty. V „To je ale hezký den!“ jde o částici, která jen zdůrazňuje.
Ve které větě je slovo „pět“ sloveso?
Sloveso „pět“ znamená zpívat a lze ho časovat (pěje, pěl). V ostatních větách označuje počet a je to číslovka.