Lidsky řečeno
Popis je slovní fotografie. Čtenář věc nemá před sebou, takže mu ji musíš ukázat slovy tak, aby si ji dokázal nakreslit. Popis pracovního postupu je návod: kdo ho čte, má podle něj něco udělat a nemůže se ti zeptat, co jsi myslel. Charakteristika je stejné řemeslo, jen „fotíš“ člověka a jeho povahu.
Co je popis
Popis zachycuje, jak něco vypadá nebo jak se něco dělá. Nevypráví příběh, nemá zápletku ani pointu. Základem je pozorování: nejdřív se dívej, potom piš.
| Druh popisu | Co zachycuje | Příklad zadání |
|---|---|---|
| předmětu | tvar, části, materiál, účel | Popište svůj batoh. |
| místa | uspořádání, okolí, orientaci | Popište náměstí ve svém městě. |
| osoby | vzhled, případně chování | Popište spolužáka. |
| pracovního postupu | kroky v pořadí | Popište, jak vyměnit duši kola. |
Statický, dynamický, objektivní, subjektivní
Popisy dělíme podle dvou nezávislých otázek.
- Statický popis zachycuje stav v klidu: předmět, místnost, krajinu, vzhled člověka. Převládají slovesa jako být, mít, stát, ležet, nacházet se.
- Dynamický popis zachycuje děj, činnost nebo postup, tedy to, co se v čase mění. Typicky je to pracovní postup nebo popis hry. Slovesa vyjadřují činnost a text se drží časové návaznosti.
- Objektivní popis je věcný a odborný. Má přesná pojmenování, míry a čísla a nehodnotí. Najdeš ho v návodech, katalozích a odborných textech.
- Subjektivní popis zachycuje, jak věc vnímá autor. Obsahuje dojmy, hodnocení a přirovnání. Když se dojmů nahromadí hodně, popis přechází v líčení (viz lekce Líčení).
Osnova a jazyk popisu
- Úvod: co popisuješ, k čemu to slouží, celkový dojem (rozměr, tvar). U postupu sem patří cíl a pomůcky.
- Jádro: části v logickém pořadí. Zvol jedno pořadí a drž se ho: od celku k detailům, shora dolů, zleva doprava, nebo u postupu krok za krokem.
- Závěr: krátké shrnutí, využití, případně osobní vztah. U postupu výsledek a upozornění.
Jazyk objektivního popisu:
- přesná pojmenování, číslovky, míry a barvy („tmavozelený“, ne „takový hezký“),
- převážně přítomný čas, u postupu rozkazovací způsob („přidejte“) nebo neosobní tvar („těsto se promíchá“), vždy jednotně,
- slova orientace: vlevo, uprostřed, nahoře, u postupu nejprve, poté, nakonec,
- střídání sloves: ne pořád „je“ a „má“, ale i „tvoří, nese, zakončuje, spojuje“.
Charakteristika
Charakteristika představuje člověka nebo literární postavu: vzhled (vnější charakteristika), povahu, chování, zájmy a vztahy (vnitřní charakteristika). Popis osoby se soustředí na vzhled, charakteristika jde k povaze.
- Přímá charakteristika vlastnosti rovnou pojmenuje: „Klára je spolehlivá a trochu vznětlivá.“
- Nepřímá charakteristika vlastnosti ukazuje: z jednání, řeči, reakcí druhých lidí nebo prostředí, ve kterém postava žije.
Dobrá charakteristika obojí kombinuje. Vlastnost pojmenuj a hned ji dolož příkladem chování.
Osnova: úvod (kdo to je, jak ho znáš), vzhled, povaha doložená příklady, vztahy k okolí, závěrečné shrnutí.
Vzor: popis předmětu (statický, objektivní)
Stolní lampa
Na psacím stole stojí kovová stolní lampa s nastavitelným ramenem. Je vysoká asi čtyřicet centimetrů, po vytažení ramena pětapadesát. Má matnou černou barvu, jen spoje ramena jsou stříbrné.
Základ tvoří kulatý podstavec o průměru dvanáct centimetrů, který je zespodu polepený protiskluzovou podložkou. Na podstavci vpředu je vypínač. Z podstavce vychází rameno ze dvou kovových článků, které se spojují kloubem. Klouby jdou nastavit do libovolné polohy a drží ji.
Na konci ramena je kuželovité stínidlo, uvnitř bílé. V něm je LED žárovka s teplým světlem. Lampa se připojuje kabelem dlouhým asi metr a půl.
Lampa slouží ke čtení a psaní. Je stabilní a při přesouvání se nepřevrací.
Rozbor:
- Úvod říká, co to je, z čeho to je a jak je to velké.
- Jádro jde od základu nahoru: podstavec, rameno, stínidlo. Pořadí se nemění. Závěr uvádí účel.
- Většina údajů je ověřitelná (rozměr, materiál, barva). Hodnocení je jen střídmé a věcné („stabilní“).
Kontrolní seznam:
- Je v úvodu jasné, co popisuji?
- Mám zvolené jedno pořadí a drží se ho celý text?
- Jsou tam míry, barvy a materiály místo slov „hezký“ a „pěkný“?
- Nevypravuji, nehodnotím (pokud to zadání nechce) a střídám slovesa?
Vzor: nepřímá charakteristika
Klára píše poznámky třemi barvami. Když si spolužák zapomene sešit, bez řečí mu půjčí svůj, i když ho sama potřebuje. Když učitel udělá chybu na tabuli, zvedne ruku dřív, než si to stihne rozmyslet, a pak se červená a omlouvá, že ruší.
Slova „pečlivá“, „ochotná“ a „nesmělá“ tu nepadla, a přesto je poznáš. To je nepřímá charakteristika.
Procvič si
V čem se liší statický popis od dynamického?
Statický popis zachycuje stav v klidu (předmět, místo), dynamický děj v čase (postup, činnost). Objektivnost a čas s tím přímo nesouvisejí.
Kdy jde o nepřímou charakteristiku?
Nepřímá charakteristika vlastnosti neříká, ale ukazuje je v chování a řeči. První možnost je přímá charakteristika.
Která věta se do objektivního popisu nehodí?
Objektivní popis uvádí ověřitelné údaje. Věta o tom, že by ho „chtěl každý“, je hodnocení.
Proč popis předmětu začíná celkovým dojmem a až potom jde k částem?
Čtenář si nejdřív vytvoří obrázek celku a detaily do něj zasadí. Jiné pořadí (shora dolů, zleva doprava) je také možné, jen musí být jednotné.
Která věta je přímou charakteristikou?
Přímá charakteristika vlastnosti rovnou pojmenuje. Ostatní tři věty je ukazují v jednání, řeči nebo ve vyprávění druhých.