Lidsky řečeno
Na letišti dostane kufr visačku se jménem. Kufr se tím nezmění, jen ho teď najdeš podle jména. Visačku můžeš odvázat a přivázat k jinému kufru. Na jednom kufru jich může viset i víc. Proměnná v Pythonu funguje stejně: je to štítek přivázaný k hodnotě.
Pojmenuj si hodnotu
Program si potřebuje věci pamatovat: jméno zákazníka, cenu, počet bodů. K tomu slouží proměnná, tedy jméno, pod kterým hodnotu později najdeš. Vytvoříš ji znaménkem =.
jmeno = "Eva"
vek = 34
print(jmeno, "má", vek, "let")
print("jmeno")
Eva má 34 let jmeno
Řádek vek = 34 čti zprava: „vezmi hodnotu 34 a přivaž k ní štítek vek“. Odteď můžeš všude napsat vek a Python si dosadí 34.
Podívej se na poslední dva řádky ukázky. Bez uvozovek je jmeno proměnná a vypíše se její hodnota, Eva. V uvozovkách je to obyčejný text, a tak se vypíše doslova slovo jmeno.
Proč se s tím vůbec zdržovat? Protože kód dostane smysl a změna se dělá na jediném místě. Když zdraží káva, přepíšeš jedno číslo, a ne každý výskyt v programu.
Spočítej nákup
Vytvoř proměnnou celkem, ve které bude cena za všechny kusy (cena krát kusy). Potom ji vypiš. Čísla do výpočtu nepřepisuj, použij názvy proměnných.
cena = 89
kusy = 4
# sem doplň celkem a výpis
Rovnítko, které nic neporovnává
V matematice x = x + 1 nedává smysl. V Pythonu je to jeden z nejběžnějších řádků, protože = neznamená „rovná se“. Znamená přiřaď. Nejdřív se spočítá pravá strana a teprve potom se k výsledku přiváže štítek vlevo.
body = 10
print(body)
body = body + 5
print(body)
body += 5
print(body)
body = "konec hry"
print(body)
10 15 20 konec hry
Řádek body = body + 5 udělá tohle: vezme současnou hodnotu 10, přičte 5 a štítek body přesune na výsledných 15. Zápis body += 5 je jeho zkratka. Stejně fungují -=, *= a /=.
Poslední přiřazení ukazuje další věc: štítek může klidně přejít k hodnotě úplně jiného druhu, z čísla na text. Python to dovolí.
Proměnná musí existovat dřív, než ji použiješ. Program běží shora dolů, takže o tom, co je níž, ještě neví.
print("Začínáme.")
print(zustatek)
zustatek = 100
Začínáme.
Tři kola hry
Hráč má 10 bodů. V prvním kole získá 5 bodů, ve druhém se mu body zdvojnásobí a ve třetím 4 ztratí. Každé kolo zapiš jako samostatnou změnu proměnné body a konečný stav vypiš.
body = 10
# 1. kolo
# 2. kolo
# 3. kolo
Co udělá řádek pocet = pocet + 1, když má pocet hodnotu 7?
Znak = je přiřazení, ne rovnice. Pravá strana se vyhodnotí jako první a jméno pak ukazuje na výsledek.
Kam zmizela sleva?
Program má od ceny odečíst slevu a vypsat 80. Vypisuje ale 100. Který řádek za to může?
Štítek míří na hodnotu, ne na jiný štítek
Tady se přirovnání ke štítku vyplatí. Co vypíše tenhle program? Tipni si a potom si ho projdi tlačítkem krokovat.
a = 5
b = a
a = 6
print(a, b)
6 5
Řádek b = a neznamená „b bude navždy totéž co a“. Znamená: „přivaž b k té hodnotě, na které právě visí a“. Když se pak a přesune jinam, b zůstane, kde bylo.
a = 5 a ---> 5
b = a a ---> 5 <--- b
a = 6 a ---> 6
5 <--- bJedním řádkem přivážeš i dva štítky ke stejné hodnotě: x = y = 0.
Stejná úvaha vysvětlí, proč výměna dvou hodnot nejde napsat naivně. Po řádku prvni = druha už na "Anna" nic neukazuje, takže ji další řádek nemá kde vzít. Python proto umí přiřadit víc štítků najednou: nejdřív spočítá celou pravou stranu a teprve potom štítky přesune.
prvni = "Anna"
druha = "Bára"
prvni = druha
druha = prvni
print(prvni, druha)
prvni = "Anna"
druha = "Bára"
prvni, druha = druha, prvni
print(prvni, druha)
Bára Bára Bára Anna
Prohoď nápoje
Prohoď obsah proměnných levy a pravy tak, aby v levy byla káva a v pravy čaj. Texty znovu nevypisuj, pracuj s proměnnými.
levy = "čaj"
pravy = "káva"
# prohoď je tady
Výměna přes pomocnou proměnnou
Výměna jde udělat i bez triku s čárkou, když si jednu hodnotu dočasně podržíš pod třetím štítkem. Slož program tak, aby vypsal káva čaj. Jeden řádek je navíc.
Co vypíše program x = 1, y = x, x = 2, print(y)?
Štítek y byl přivázán k hodnotě 1. Přesun štítku x na něj nemá vliv.
Pod kapotou · jména, objekty a identita
Přiřazení v Pythonu nekopíruje data a nezapisuje do žádné „buňky“. Sváže jméno s objektem. Na úrovni modulu je jmenný prostor obyčejný slovník, uvnitř funkcí překladač jména mapuje na pole lokálních proměnných (STORE_FAST), proto je přístup k nim rychlejší. Typ má objekt, ne jméno. del x odstraní jméno, objekt zaniká až s poslední referencí, v CPythonu počítáním referencí a pro cykly garbage collectorem.
cena = 100
print(globals()["cena"])
mala = 100
velka = 1000
print(mala is int("100"), velka is int("1000"))
print(mala == int("100"), velka == int("1000"))
100 True False True True
== porovnává hodnoty, is identitu objektu (== je zatím nová věc, vrátí True nebo False). První True je jen důsledek cache malých celých čísel (−5 až 256), což je detail implementace, nikoli záruka jazyka. Od verze 3.12 jsou tyto objekty navíc nesmrtelné (PEP 683), jejich počítadlo referencí se nemění. V kódu proto is používej pro None, ne pro čísla a texty. U neměnných čísel je sdílení neškodné, u měnitelných seznamů ale vede ke klasickým chybám, kterým patří lekce Reference, mutabilita a kopie. Patří sem i +=: u čísel opravdu znamená x = x + y, ale seznam přes __iadd__ změní na místě, takže změnu uvidí všechna jména, která na něj ukazují.
Jak proměnné pojmenovat
Python má několik tvrdých pravidel. Název smí obsahovat písmena, číslice a podtržítko, nesmí začínat číslicí a nesmí to být vyhrazené slovo jazyka.
| Název | Smí se? | Proč |
|---|---|---|
cena | ano | |
cena_s_dph | ano | podtržítko nahrazuje mezeru |
cena2 | ano | číslice uvnitř nebo na konci nevadí |
2cena | ne | začíná číslicí |
moje-cena | ne | pomlčka je pro Python mínus |
moje cena | ne | mezera v názvu být nemůže |
class | ne | vyhrazené slovo, stejně jako if, for, in, is |
Velikost písmen rozhoduje: cena, Cena a CENA jsou tři různé proměnné.
Pravidla jsou jedna věc, dobrý zvyk druhá. Pythonisté píšou názvy malými písmeny s podtržítky (pocet_kusu), říká se tomu snake_case. Název má říkat, co v proměnné je: cena_s_dph za půl roku pochopíš, x2 ne. Diakritika sice funguje (věk = 34 je platný kód), ale v praxi se jí kvůli klávesnicím a spolupráci vyhýbej.
Oprav názvy
Program se nespustí, protože všechny tři názvy porušují pravidla. Přejmenuj je na prvni_misto, moje_cena a trida.
1_misto = "Eva"
moje-cena = 120
class = "3.B"
Který název je platný?
3_pokus začíná číslicí, pomlčka v pocet-lidi znamená odčítání a for je vyhrazené slovo.
Projde, nebo ne?
Roztřiď názvy podle pravidel z tabulky.
Pod kapotou · pořadí přiřazení a pasti v identifikátorech
Řetězené přiřazení vyhodnotí pravou stranu jednou a cíle plní zleva doprava, což je opak toho, co čekají lidé zvyklí na C. Výměna dvou nebo tří jmen se navíc překládá bez stavby n-tice. Identifikátory se při parsování normalizují na NFKC (PEP 3131), takže ligatura fi (U+FB01) je totéž jméno jako fi.
seznam = [10, 20, 30]
i = 0
i = seznam[i] = 2
print(i, seznam)
import dis
def stavi_ntici(kod):
return any(x.opname == "BUILD_TUPLE" for x in dis.get_instructions(kod))
print(stavi_ntici("a, b = b, a"), stavi_ntici("a, b, c, d = d, c, b, a"))
finale = 1
print(finale, "finale" in globals(), "finale" in globals())
import keyword
print(len(keyword.kwlist), keyword.softkwlist)
2 [10, 20, 2] False True 1 True False 35 ['_', 'case', 'match', 'type']
V prvním případě se nejdřív nastavilo i = 2 a teprve pak seznam[2], takže seznam[0] zůstal netknutý. Normalizace se týká jen jmen ve zdrojovém kódu. Klíče v globals() nebo řetězce předané do getattr se nenormalizují, což může kousnout, když se názvy atributů berou z dat. Stejně tak µ (U+00B5) a μ (U+03BC) jsou po NFKC jedno jméno. A měkká klíčová slova jsou vyhrazená jen v určitém kontextu: match = 1 nebo type = 1 projde, přestože ve 3.12 existují příkazy match a type X = .... Konvence pojmenování popisuje PEP 8.
Vyzkoušej si: Jména a objekty
Klikej na příkazy a sleduj, které jméno ukazuje na který objekt. Přiřazení do jména ho jen přesměruje, kdežto změna seznamu je vidět přes všechna jména, která na něj ukazují.