Lidsky řečeno
Když chceš pověsit obraz, nekováš si vlastní kladivo. Dojdeš do dílny a vezmeš hotové. Knihovna je taková dílna pro programátory: někdo už vyřešil zaokrouhlování, stahování z internetu nebo čtení Excelu a ty si jeho nástroj jen půjčíš. Celé umění je vědět, kde nástroj leží a kterým koncem se drží.
Modul, balíček, knihovna
Tři slova, která se pořád pletou. Rozdíl je jednoduchý.
| Slovo | Co to je | Příklad |
|---|---|---|
| modul | jeden kus kódu, který načteš pod jedním jménem, typicky soubor .py | textwrap |
| balíček | složka s více moduly | email, json |
| knihovna | běžné slovo pro hotový kód, který používáš, ať je to modul, nebo balíček | requests |
Knihovny mají dva původy:
- Standardní knihovna přijde s Pythonem. Nic neinstaluješ, stačí
import. - Cizí balíčky píší lidé po celém světě a sdílí je na webu PyPI. Musíš si je doinstalovat.
Příkaz import načte knihovnu a dá ti ji pod jménem. K jejímu obsahu se dostaneš přes tečku.
import math
import sys
print(math.sqrt(144))
print(math.pi)
print("json" in sys.stdlib_module_names)
print("requests" in sys.stdlib_module_names)
12.0 3.141592653589793 True False
Poslední dva řádky se ptají, jestli je dané jméno součástí standardní knihovny. json ano, requests ne. Ten je cizí balíček a dostaneš se k němu později v tomhle modulu.
Čtyři způsoby importu
Stejný nástroj můžeš přinést do programu několika způsoby. Liší se jen tím, pod jakým jménem ho pak voláš.
import statistics # celá knihovna, volám s předponou
import statistics as st # celá knihovna pod kratším jménem
from statistics import median # jen jedna věc, bez předpony
from statistics import median as stred # jedna věc pod vlastním jménem
cisla = [3, 1, 2]
print(statistics.mean(cisla))
print(st.mean(cisla))
print(median(cisla))
print(stred(cisla))
2 2 2 2
Kterou použít?
import mathje nejčitelnější. Na každém řádku vidíš, odkud funkce pochází.import numpy as npje dobrý u dlouhých jmen, ale drž se zkratek, které používají všichni.from textwrap import shortense hodí, když z knihovny chceš jednu dvě věci.
Pátý způsob, from math import *, přinese všechno najednou. Vypadá pohodlně a kouše. Tady přepíše vestavěnou funkci pow a program se tiše začne chovat jinak.
print(pow(2, 3))
from math import *
print(pow(2, 3))
8 8.0
Celé číslo se změnilo na desetinné a nikde nic nehlásilo chybu. Hvězdičku proto v programech nepoužívej.
from datetime import datetime
print(datetime(2026, 1, 15).year)
print(datetime.datetime(2026, 1, 15))
2026
Python načte každou knihovnu jen jednou, i když ji importuješ desetkrát. Všechna jména pak ukazují na stejný objekt.
import sys
import math
import math as m
print(math is m)
print(sys.modules["math"] is math)
True True
Tři nástroje, tři importy
Naimportuj funkci sqrt z math pod jménem odmocnina a modul statistics pod jménem st. Do proměnné vysledek ulož odmocninu z průměru čísel 9, 16 a 23.
# doplň importy
vysledek = None
Co udělá from math import sqrt?
Modul se vždy načte celý. Rozdíl je jen v tom, které jméno se objeví v tvém programu. Jméno math tam po tomhle importu není.
Jak se vyznat v neznámé knihovně
Nikdo nezná knihovny nazpaměť. Zkušený člověk jen ví, jak se rychle zorientovat. Postup má čtyři kroky a nepotřebuje ani internet.
1. Co v knihovně je? Funkce dir vypíše všechna jména. Ta s podtržítkem na začátku jsou vnitřní, ty nás nezajímají.
import textwrap
print([jmeno for jmeno in dir(textwrap) if not jmeno.startswith("_")])
print(textwrap.__all__)
['TextWrapper', 'dedent', 'fill', 'indent', 're', 'shorten', 'wrap'] ['TextWrapper', 'wrap', 'fill', 'dedent', 'indent', 'shorten']
Všimni si re v prvním seznamu. To není nástroj textwrap, ale modul, který si textwrap sám naimportoval. Seznam __all__ říká, co autor nabízí veřejně. Ne každá knihovna ho ale má.
2. Co funkce chce? Modul inspect ukáže takzvanou signaturu, tedy seznam parametrů.
import inspect
import random
import textwrap
print(inspect.signature(textwrap.shorten))
print(inspect.signature(random.sample))
print(inspect.signature(random.choices))
(text, width, **kwargs) (population, k, *, counts=None) (population, weights=None, *, cum_weights=None, k=1)
Jak signaturu číst:
| Zápis | Význam |
|---|---|
text, width | povinné parametry |
weights=None | nepovinný parametr s výchozí hodnotou |
* | parametry za hvězdičkou musíš psát se jménem, například k=3 |
/ | parametry před lomítkem se jménem psát nesmíš |
**kwargs | další pojmenované volby, jejich seznam je v dokumentaci |
V dokumentaci na webu narazíš ještě na hranaté závorky. randrange(start, stop[, step]) znamená, že step je nepovinný. Do kódu se závorky nepíšou.
3. Co funkce dělá? Vestavěná funkce help vypíše popis přímo z kódu. Text se mezi verzemi Pythonu může trochu lišit, proto ho tady jen spusť a přečti si ho.
import textwrap
help(textwrap.shorten)
4. Co funkce vrací? Zkus nejmenší možný příklad a prohlédni si výsledek. Tenhle krok se přeskakuje nejčastěji a stojí nejvíc času.
import textwrap
vysledek = textwrap.wrap("Knihovny šetří čas, ale jen když víš, co vracejí.", width=20)
print(type(vysledek).__name__)
print(len(vysledek))
print(vysledek[0])
list 3 Knihovny šetří čas,
Teď víš, že dostaneš seznam řádků. Podle jména funkce by to nikdo nepoznal.
Knihovna, kterou neznáš
Modul calendar jsme zatím neprobírali. Zjisti z něj sám dvě věci. Do prestupny ulož, jestli je rok 2028 přestupný. Do pocet ulož, kolik přestupných let je v rozmezí 2000 až 2028 včetně obou krajních let. Nápovědu si vypiš přímo v kódu a pozorně ji přečti.
import calendar
print([jmeno for jmeno in dir(calendar) if "leap" in jmeno])
# help(calendar.leapdays)
prestupny = None
pocet = None
Cizí balíčky a pip
Ukázky v tomhle kurzu běží v prohlížeči a běžné balíčky se načtou samy. Na vlastním počítači je instaluješ nástrojem pip, který je stahuje z PyPI. Příkazy patří do terminálu, ne do Pythonu.
python -m pip install requests # nainstaluje balíček
python -m pip install "requests>=2.31" # s požadavkem na verzi
python -m pip show requests # verze, autor, závislosti
python -m pip list # všechno nainstalované
python -m pip uninstall requests # odinstalujeNa Windows často funguje py -m pip. Zápis python -m pip má jednu výhodu: balíček skončí u přesně toho Pythonu, který spouštíš. Pro každý projekt si navíc založ virtuální prostředí, viz lekce Virtuální prostředí a závislosti.
Co se stane, když balíček chybí, poznáš podle chyby ModuleNotFoundError.
import importlib
print("Začínám.")
importlib.import_module("knihovna_ktera_neexistuje") # totéž jako import knihovna_ktera_neexistuje
print("Sem se program nedostane.")
Začínám.
Jméno pro instalaci a jméno pro import se někdy liší. Není v tom žádná logika, je potřeba to vědět.
pip install | import |
|---|---|
requests | requests |
beautifulsoup4 | bs4 |
pillow | PIL |
pyyaml | yaml |
scikit-learn | sklearn |
Než cizí balíček nainstaluješ, věnuj minutu kontrole. Instalace znamená, že na svůj počítač pouštíš kód cizího člověka.
- Je jméno napsané přesně? Podvodné balíčky se schválně jmenují skoro stejně jako ty slavné.
- Kdy vyšla poslední verze a žije repozitář projektu?
- Jakou má licenci, pokud ho chceš použít ve firmě?
- Opravdu ho potřebuješ? Na tři řádky kódu nový balíček nestojí za to.
Chceš pracovat s HTML. Nainstaloval jsi pip install beautifulsoup4. Který řádek v programu je správný?
Instalační jméno balíčku a jméno pro import spolu nemusí souviset. Správný zápis najdeš vždy v první ukázce dokumentace.
Program spadne na AttributeError: partially initialized module 'random'.... Co je nejpravděpodobnější příčina?
Složka se spouštěným skriptem je na začátku hledací cesty, takže tvůj soubor má přednost před standardní knihovnou.
Pod kapotou · import a dodavatelský řetězec
Mechanika. import se nejdřív podívá do sys.modules, teprve potom projde sys.meta_path a sys.path. Kód modulu se provede jednou a výsledek je v podstatě globální singleton, proto jsou kruhové importy tak ošklivé: druhá strana vidí napůl inicializovaný modul. Přepínač python -P (nebo PYTHONSAFEPATH, od 3.11) nepřidává složku skriptu do sys.path a past s random.py tím odstraní. python -X importtime app.py ukáže, co zdržuje start, což u CLI nástrojů a serverless funkcí bývá drahý import pandas na nejvyšší úrovni.
dir nemusí říct všechno. Modul může mít __getattr__ a __dir__ podle PEP 562. Velké knihovny tak líně načítají podmoduly a atribut se objeví až při prvním přístupu.
Verze. __version__ není povinný. Spolehlivá cesta je importlib.metadata.version("pillow"), která čte metadata distribuce. Jména distribucí se normalizují podle PEP 503 (Pillow, pillow), ale vztah distribuce a importovaného jména nic nehlídá: dva balíčky mohou zapisovat do stejného import jména a přepsat se. Mapu ukáže importlib.metadata.packages_distributions().
Bezpečnost. Sdist při instalaci spouští build backend, tedy libovolný kód. Wheel se jen rozbalí, takže --only-binary :all: podstatně zmenší prostor pro útok. Pro reprodukovatelné nasazení použij zamčené verze a --require-hashes. --extra-index-url je klasický recept na dependency confusion, protože pip vybírá nejvyšší verzi napříč indexy. Nový druh problému jsou jména balíčků, která si vymyslí jazykový model: útočník je zaregistruje a čeká, až je někdo slepě nainstaluje. Každé navržené jméno si proto ověř na PyPI.