Lidsky řečeno
Vyhazovač u klubu nepotřebuje znát tvůj životní příběh. Zajímá ho jediná otázka: je ti aspoň osmnáct? Odpověď zní ano, nebo ne, a podle ní se otevřou dveře. Počítač rozhoduje úplně stejně. Za každým „když“ v programu stojí otázka, na kterou jde odpovědět jen ano, nebo ne.
True a False
Pro odpovědi ano a ne má Python vlastní typ hodnot. Jmenuje se bool (čti „búl“, podle matematika George Boola) a má jen dvě možné hodnoty: True znamená pravdu, False nepravdu.
prsi = True
mam_destnik = False
print(prsi)
print(mam_destnik)
print(type(prsi))
True False <class 'bool'>
Jsou to hodnoty stejně jako číslo 5 nebo text "ahoj", takže je můžeš uložit do proměnné. Nepíšou se do uvozovek: True je pravdivostní hodnota, "True" je obyčejný text o čtyřech písmenech.
Šest otázek
Ručně psané True potkáš málokdy. Většinou vzniká jako odpověď na otázku. Otázky se kladou porovnávacími operátory:
| Operátor | Ptá se | Příklad | Výsledek |
|---|---|---|---|
== | rovná se? | 5 == 3 | False |
!= | liší se? | 5 != 3 | True |
< | je menší? | 5 < 3 | False |
> | je větší? | 5 > 3 | True |
<= | je menší nebo stejné? | 5 <= 5 | True |
>= | je větší nebo stejné? | 3 >= 5 | False |
Odpověď je běžná hodnota, takže ji můžeš vypsat nebo si ji uložit na později.
vek = 17
print(vek >= 18)
print(vek < 18)
print(vek == 17)
print(vek != 17)
plnolety = vek >= 18
print("Plnoletý:", plnolety)
False True True False Plnoletý: False
Poslední přiřazení se čte zprava: nejdřív se vyhodnotí vek >= 18, a teprve výsledek se uloží do plnolety.
Akce platí „při nákupu od 500 Kč“. Která podmínka to říká správně?
„Od 500“ zahrnuje i přesně 500. Operátor > by zákazníka s nákupem za 500 Kč odmítl. Chyby o jedna na hranici patří k nejčastějším v celém programování.
Od patnácti let
Film je přístupný od 15 let. Do proměnných smi_1, smi_2 a smi_3 ulož odpověď True nebo False pro tři návštěvníky. Výsledek nech spočítat porovnáním, nepiš ho ručně.
vek_1 = 14
vek_2 = 15
vek_3 = 16
# vytvoř smi_1, smi_2 a smi_3
Porovnávání textů
Texty se porovnávají znak po znaku a Python v tom nemá žádnou shovívavost. Velké písmeno není malé a mezera navíc je znak navíc. Vstup od lidí proto před porovnáním obvykle učešeš: .strip() odstraní mezery na krajích a .lower() převede text na malá písmena.
print("Praha" == "Praha")
print("Praha" == "praha")
print("Praha " == "Praha")
odpoved = " ANO "
print(odpoved == "ano")
print(odpoved.strip().lower() == "ano")
print("kočka" in "Na střeše sedí kočka.")
print("pes" not in "Na střeše sedí kočka.")
True False False False True True True
Poslední dva řádky ukazují operátory in a not in. Ptají se, jestli se jeden text nachází uvnitř druhého.
Na texty funguje i < a >. Neporovnávají ale délku ani význam. Python vezme první dvojici odlišných znaků a rozhodne podle jejich čísla v tabulce Unicode, kde má každý znak přidělené pořadové číslo. Zjistíš ho funkcí ord.
print("auto" < "bager")
print("Zuzana" < "adam")
print("čaj" < "dort")
print("10" < "9")
print(ord("Z"), ord("a"), ord("d"), ord("č"))
True True False True 90 97 100 269
Proto jsou všechna velká písmena „menší“ než malá a č leží až za celou anglickou abecedou. A proto je text "10" menší než "9": rozhoduje první znak a 1 má nižší číslo než 9.
Text a číslo jsou různé druhy hodnot. Na rovnost se zeptat můžeš, odpověď bude prostě False. Na pořadí ne, tam Python odmítne pokračovat.
print(10 == "10")
print(10 < "10")
False
Tady číhá klasická chyba začátečníků. input() vrací vždycky text, i když člověk napíše číslice.
vek = input()
print(vek == 18)
print(int(vek) == 18)
False True
Slevový kód
Platný kód je LETO26. Lidé ho píšou různě, proto nevadí malá písmena ani mezery na začátku a na konci. Mezera uprostřed vadí. Do plati_a a plati_b ulož, zda jsou zadané kódy platné.
zadano_a = " leto26 "
zadano_b = "LETO 26"
# vytvoř plati_a a plati_b
Desetinná čísla lžou o kousek
Počítač ukládá čísla ve dvojkové soustavě. Hodnotu 0.1 v ní nejde zapsat přesně, stejně jako nejde desítkově přesně zapsat jedna třetina. Uloží se nejbližší možná hodnota a drobná odchylka se občas projeví.
import math
soucet = 0.1 + 0.2
print(soucet)
print(soucet == 0.3)
print(abs(soucet - 0.3) < 0.000001)
print(math.isclose(soucet, 0.3))
print(1 == 1.0)
0.30000000000000004 False True True True
Desetinná čísla proto neporovnávej přes ==. Ptej se, jestli jsou dost blízko: buď přes rozdíl a funkci abs (absolutní hodnota), nebo hotovou funkcí math.isclose. Řádek import math zatím ber jako „přines si krabičku s matematickými nástroji“.
Řetězení: hodnota v rozmezí
Otázka „je teplota mezi 20 a 24?“ se dá v Pythonu napsat jako v matematice. Řetěz a < b < c znamená, že musí platit a < b a zároveň b < c.
teplota = 22
print(20 <= teplota <= 24)
teplota = 25
print(20 <= teplota <= 24)
print(1 < 5 < 3)
print(3 > 2 > 1)
True False False True
Řádek 1 < 5 < 3 je nepravda, protože druhá dvojice neplatí: 5 není menší než 3.
Teplota v serverovně
Teplota je v pořádku od 18 do 27 stupňů včetně. Pro čtyři měření vytvoř ok_1 až ok_4. Použij řetězené porovnání.
t_1 = 17.9
t_2 = 18
t_3 = 27
t_4 = 27.5
# vytvoř ok_1, ok_2, ok_3 a ok_4
Co Python považuje za pravdivé
Na pravdu a nepravdu se dá převést skoro každá hodnota. Dělá to funkce bool a pravidlo je jednoduché: nula a prázdno jsou nepravda, všechno ostatní je pravda. Hodnotám, které se chovají jako nepravda, se říká falsy, ostatním truthy.
print(bool(0), bool(0.0), bool(""), bool(None))
print(bool(42), bool(-1), bool("ahoj"), bool(" "))
print(bool("0"), bool("False"))
print(True + True + False)
splneno = (7 >= 5) + (3 >= 5) + (9 >= 5)
print("Splněno limitů:", splneno)
False False False False True True True True True True 2 Splněno limitů: 2
None je zvláštní hodnota pro „nic tu není“, ještě se s ní potkáš. Třetí řádek je past: "0" i "False" jsou neprázdné texty, takže jsou pravdivé. O obsah textu se bool nezajímá. Když chceš převést odpověď uživatele, porovnej ji: odpoved == "ano".
Poslední tři řádky ukazují užitečnou drobnost: při počítání se True chová jako 1 a False jako 0. Sečtením odpovědí tak zjistíš, kolik podmínek platilo.
Co vypíše print(bool("0"))?
Text "0" není prázdný, má jeden znak. Nepravdivá je číselná nula 0 a prázdný text "".
Co je výsledkem "100" < "20"?
Texty se porovnávají znak po znaku, ne podle číselné hodnoty. Když chceš porovnat čísla, převeď je nejdřív přes int.
Pod kapotou · porovnání v CPythonu
Operátory volají metody __eq__, __lt__ a další (rich comparisons, PEP 207). Když levá strana vrátí NotImplemented, zkusí se zrcadlová metoda pravé strany. U == a != nakonec rozhodne identita, proto 10 == "10" vrátí False, zatímco < skončí TypeError.
print(isinstance(True, int), True == 1, {1: "a", True: "b"})
print("a" in "abc" == True)
print(2**53 + 1 == float(2**53 + 1))
print("é" == "é")
print("STRASSE".casefold() == "straße".casefold())
print(float("nan") == float("nan"))
True True {1: 'b'}
False
False
False
True
Falseboolje podtřídaint.Truea1mají stejný hash, takže ve slovníku splynou. Validace přesisinstance(x, int)proto propustí iTrue, což je oblíbená chyba při kontrole JSON vstupu.in,is,==i<mají stejnou prioritu a všechny se řetězí."a" in "abc" == Trueznamená"a" in "abc" and "abc" == True, proto vyjdeFalse.- Porovnání
intafloatje v CPythonu přesné, nepřevádí celé číslo na float. Hodnota2**53 + 1ve floatu neexistuje, zaokrouhlí se a rovnost neplatí. - Vizuálně stejný text může mít různé kódové body. Před porovnáním uživatelských dat použij
unicodedata.normalize("NFC", s), pro porovnání bez ohledu na velikost písmen jecasefold()důkladnější nežlower(). NaNse nerovná ničemu, ani sobě. Test jemath.isnan(x).
Další věci z praxe: math.isclose má výchozí rel_tol=1e-09 a abs_tol=0.0, takže při porovnání s nulou bez nastaveného abs_tol uspěje jen přesná nula (PEP 485). PEP 8 nedoporučuje psát x == True. Operátor is testuje identitu a s literálem hlásí SyntaxWarning. České řazení kódové body neřeší, na to je locale.strxfrm nebo knihovna ICU. Tokeny a hesla neporovnávej přes ==, protože končí u prvního rozdílu a čas odpovědi prozrazuje informaci. Použij hmac.compare_digest.